Slavíme 80. výročí konce války. Nejvýznamnější kapitola berounské revoluce roku 1945 je stále opomíjená

Ilustrační foto
Autor: freeimages.com

Od 5. května dopoledne probíhal boj o pražský rozhlas, který rychle přerostl v celopražské povstání řízené československými generály v čele s Karlem Kutlvašrem a politickou Českou národní radou v čele s prof. Albertem Pražákem. Povstání vypuklo spontánně, a přestože se vojákům i odbojářům podařilo shromáždit množství zbraní, zdaleka to nestačilo. Jednotky wehrmachtu i SS se chtěly co nejrychleji přesunout do amerického zajetí, ale k tomu potřebovaly pražské mosty přes Vltavu.

Pražský rozhlas volal o pomoc již od prvního dne. Od 6. května začaly do Prahy proudit nejen vlasovci, kteří povstání skutečně významně pomohli v kritickém čase, ale také dnes často zapomínané venkovské jednotky dobrovolníků, ať již odbojářů, partyzánů nebo bývalých československých vojáků i nevojáků. Když se Beroun díky zásahu vlasovců v kasárnách vypořádal s místní posádkou wehrmachtu ze 176. náhradní pěší divize, revoluční národní výbor rozhodl o okamžité vojenské pomoci Praze. Díky odzbrojení Němců se podařilo získat jisté množství zbraní a střeliva.

Začala se psát nejvýznamnější a dodnes nespravedlivě zapomenutá kapitola berounské revoluce roku 1945.

Dobrovolníci vyrážejí

Velení a ustavení jednotky se ujal major Jan Novák, bývalý volyňský Čech a ruský legionář.

Dobrovolnická jednotka získala celkem 166 mužů, což představovalo jeden z největších venkovských kontingentů povstalců v okolí Prahy. Nejmladšímu bylo dvacet let, nejstaršímu třiašedesát. Ostatně ani další části regionu nezaspaly, kontingenty vyslaly Zdice a také Hořovice.

Mjr. Novák rozdělil své muže do čtyř bojových čet. Brzo ráno 7. května z Berouna odjely na nákladních automobilech místních živnostníků první tři čety. Bohužel hned v oblasti Dušníků (dnes Rudná) byla kolona napadena několika proudovými letouny Messerschmitt Me-262. Během snahy o skrytí a vyvolaném zmatku jedno z aut přejelo a zabilo dobrovolníka Emila Pošmurného (*1880), poštovního zaměstnance. Strašnou ironií osudu se tuto informaci dozvěděl o několik hodin později jeho bratr, kterého vztek ovládl natolik, že zastřelil na křižovatce u pošty jednoho z mnoha německých uprchlíků. Střela však pokračovala dál a na opačném chodníku přeťala krční tepnu Jana Oliče (*1910), Pošmurného kolegy z berounské pošty. Povstání tak mělo dva padlé ještě před začátkem bojů.

Boje na levém břehu Vltavy

Vojenské velitelství povstání poslalo hned část berounské jednotky ke smíchovskému nádraží a Zlíchovu. Zde se jí podařilo vyčistit prostor od pěších vojáků SS, ale za cenu několika těžce raněných. Druhá četa bojovala na Zlíchově a na Barrandovských terasách, v obtížném terénu zahradních teras nad železnicí se společně s vlasovci snažila zabránit postupu tanků Waff en-SS pod nimi. Od jihu se do Prahy totiž začala stahovat do tohoto prostoru SS-Kampfgruppe Hradischko. V těžkých bojích u Zlíchova 7. a 8. května ztratila četa další dva muže.

Poslední část jednotky posilovala úseky, kde se očekával největší odpor, nebo kde byla situace nejhorší. Několik mužů pomáhalo bránit barikády u Palackého mostu.

Přestože boje na levém břehu Vltavy rozhodně nebyly nijak lehké, to nejhorší čekalo dobrovolníky z Berounska na pravém břehu. Nejhorší křest ohněm zažili hořovičtí dobrovolníci, kteří před esesáky bránili Staroměstské náměstí.

Zničili zde několik pancéřů, ale za cenu dvou padlých a mnoha raněných. V krvavém ohni se nacházela také Pankrác.

Masakry na Pankráci

Jednotky Waff en-SS rozložené kolem Prahy vypuknutí povstání doslova rozzuřilo, protože slovanská podrasa si dovolila vystoupit na odpor.

Válečné zločiny proti lidskosti na řadě míst Prahy překonaly masakry na Pankráci, zejména ve čtvrti Zelená liška. Nejen rozsahem, ale zuřivostí: rozstřílené děti u školy s rozbitými lebkami nebo vypíchanýma očima bajonetem, zavraždění civilisté včetně nemluvňat skrývající se ve sklepech před boji, vypálené celé ulice domů. Tento výsledek „práce“ SS-Kampfgruppe Wallenstein (včetně části slovenské Hlinkovy gardy) z výcvikového prostoru SS na Benešovsku viděli i někteří berounští dobrovolníci, kteří sem byli nasazeni.

Boj u Janečkovy továrny

Čtvrtá četa berounských bojovníků (40 mužů) pod vedením ppor. Františka Čápa obsadila barikády a blok domů v okolí Janečkovy továrny JAWA u michelské vodárenské věže.

S několika policisty hájili úsek právě opuštěný vlasovci. Během úporných bojů proti přesile se jim podařilo zničit tank a vyčistit okolí továrny. Hned druhého dne, 8. května, zjistilo velitelství, že v nedaleké hospodě Na Nové zadržují Němci asi 250 rukojmí, kterým hrozil stejný osud, jako oněm zavražděným. Ppor.Čáp a jeho muži neváhali a překvapivým výpadem restauraci obsadili a rukojmí osvobodili.

Krátce poté začal útok SS, takže rukojmí se odtud dostali na poslední chvíli. Ostatně za tento mimořádný čin napsali písemné poděkování na berounskou radnici, v němž ocenili odvahu berounských bojovníků.

Návrat

Po stažení z pankráckého bojiště se dobrovolníci přesunuli z Pankráce k Palackého a Jiráskově mostu a okolí. Tyto boje již nebyly tak úporné, šlo v podstatě o vyčištění oblasti od záškodníků. Poté vojenské povinnosti berounských dobrovolníků skončily. Devátého května zde ještě vítali Rudou armádu, která spěchala do nyní již povstalci osvobozené Prahy až od Drážďan. Téhož dne v noci se bojovníci vrátili do Berouna. Kromě mnoha zraněných ztratil útvar jen pět mužů, což byl dobrý výsledek, uvážíme-li, že během povstání padlo nebo bylo zavražděno na 3 000 osob.

Květnové povstání dodnes zůstává jedním z největších hnutí odporu proti nacismu v Evropě. Pomohlo ochromit značnou bojovou sílu Němců a tím podle vojenských historiků urychlilo kapitulaci Německa a zkrátilo tak krvavou válku. A především zachránilo Prahu – německou vojenskou pevnost, jež měla být hájena do posledního muže, a v duchu taktiky spálené země (plán ARLZ) určenou k likvidaci.

Berounští, hořovičtí a zdičtí dobrovolníci byli právem hrdí, že se povstání zúčastnili a nezklamali.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Radničního listu - měsíčníku města Berouna, titulek je redakční, foto ilustrační.